Dne 15. ledna jsme vyrazili s našimi žáky druhého stupně a jejich rodinným doprovodem na večerní baletní představení Labutí jezero. Po příjemné cestě vyhřátým autobusem nás přivítalo moravské velkoměsto Brno s jeho do tmy zářícím divadlem nesoucím jméno po slavném brněnském hudebním skladateli Leoši Janáčkovi. Už při vstupu do divadla jsme z hemžení návštěvníků pocítili, že se nacházíme v jednom z největších divadel u nás. Ačkoli jsme v daný okamžik na krátko zapochybovali, zda se ještě kdy shledáme, volná půlhodina před začátkem představení nám akorát tak postačila na zorientování se, odložení kabátů a vyhledání správných dveří vedoucím k našim sedadlům. Rychlejší z nás si mohli ještě před představením ve foyer v patře divadla poslechnout úvodní slovo tvůrců k inscenaci baletu či objednat občerstvení v přízemí divadla.
Po několika zvonivých upozornění to konečně začalo. Celkový zážitek z celého představení umocňovala nejen lety osvědčená hudba Petra Iljiče Čajkovského, choreografie a bezchybná taneční provedení, ale i nádherné kostýmy Romana Šolce a okouzlující pohádková scéna Petera Horneho, kterou snad nejlépe vystihuje reakce jednoho z našich žáků, který při otevření opony zakrývající zámecký sál ze sebe vydal všeříkající “uaaau”!
Navzdory úvodním pochybám jsme se po skončení představení všichni v pořádku a rychle sešli. Z divadla jsme odcházeli kolem desáté hodiny večerní obohaceni nejen o nevšední kulturní zážitky, ale také o cenné zkušenosti provozního charakteru – kde se v hledišti lépe hledí a že o přestávkách lépe jedí ti, kteří nemeškají a občerstvení si včas objednají (nejlépe den předem přes on-line objednávku divadla).
Přijeli jsme domů v pozdních nočních hodinách s dojmy, které mnohým bránily včas usnout, ale s pocitem, že bychom se rádi do brněnského divadla zase někdy vrátili.
K.L.